Letošní Dolomity jsem pojal jako panoramaticko-pohodovou procházku, žádné osmdesátky batohy, spaní ve stanu, .... Po jarním debaklu na Velké Fatře přece není třeba utržit další ostudu v Alpách :-)

Počet účastníků se nakonec ustálil na třech, Geodet, nebohý marod nemohl, další z různých důvodů vzdali, proto zbyla netypická sestava: Standa, Zdenek a Já.

Noční cestou přes Villach jsme se dostali do výchozího bodu - nádraží Sillian na hranicích Rakouska a Itálie. Odtud vychází Karnische Höhenweg 403, 110 km dlouhá více či méně hřebenovka. Pohoří ne zrovna nejvyšší, zato strategické polohy kvůli nádherným výhledům na Sextenské Dolomity, za dobrého počasí i na rakouské Alpy.

My jsme bohužel příliš štěstí neměli. Po pár hodinách výstupu začalo pršet, pak padaly pro změnu kroupy a nakonec začalo sněžit. Nu, byli jsme věru rádi, že jsme se dostali na Sillianer Hütte. Po vydatné polívce se rozjasnily naše tváře a poněkud i počasí.

Na Hornisch Eck jsou trosky asi bývalé vojenské ubytovny, místo s nejkrásnějším možným výhledem na Sexteny. Bohužel Zdenál rázně odmítl naše ubytovací plány v zdejším "hotelu".Tak jsme přišli o východ slunce nad Drei Zinnen :-(

Vrátili jsme se tedy k původnímu plánu, přespání v útulku nad Blauer See. Musím říct, že jsme opravdu překvapení, tenhle unterstand je fakt luxusní! Jestli jsou takové všechny útulky podél 403ky, pak by ten přechod vážně stál zato!

Úterý - počasí se zlepšilo. Rozhodli jsme se jít po hřebeni zpátky až na Monte Elmo. Vystoupali jsme na Hollbrucker Eck - Zdenál má radost, že výš už prostě nebudeme :-) Na M. Elmo je stará celnice s impozantním výhledem. Odtud jdeme už jenom dolů, až do Moosu.

Oproti včerejšímu 1,5 km stoupání teď stejné výškové metry scházíme. Zdenkova tvář je dnes znatelně rozesmátější. Pomalým stoupáním docházíme k večeru Fischleintalem k Talschlusshütte, kde máme objednané ubytování. Za 13 €, kdo by odolal tomu luxusu?

Dnes ráno se mě se Standou podařila úžasná věc. Přesvědčili jsme Zdenka prodloužit trasu - světe div se!!! Vycházíme chvíli po deváté a kolem to vypadá jako by zrovna přijelo pět autobusů turistů. Proto jsme rádi, že jdeme místo na Drei Zinnen oklikou přes Zsigmondy Comici, chatu kam takřka nikdo nejde.

Na Zsigmondy Comici vede nákladní lanovka, stejně je však až přespříliš drahá v porovnáním s ostatními zdejšími boudami. Po obědě pokračujeme přes Büllejoch Hütte nejznámnějšími úseky Sexten až k Drei Zinnen Hütte.

S blížícím se stmíváním rychle sestupujeme k Dreischusterhütte. Dnešní den byl opravdová perlička. Skvělé hory!!! Jaké to asi musí být na ferratách???

Dnešní ráno nás chce pořádně naštvat. Poprvé za celou dobu je fakt krásně a my už musíme jet domů. Nu nic, zkusili jsme Zdenála přesvědčit ještě na malý přechod k Toblacher See, ovšem tentokrát se nám vůbec nedaří a Zdenek rezolutně odchází směr Innichen. Zkusili jsme, kdo déle vydrží jít na opačnou stranu, pak jsme si vzpoměli, že Zdenek má naše jízdenky, což nás obměkčilo :-)

S ubývajícími skálami všude kolem vyrůstají stromy, krásný výhledy ubívají, až v údolí Alta Vall Pusteria splývají s výhledy z okna vlaku :-(

Poslední chvilky v Dolomitech si zpestřujeme skvělou jízdou na kárkách v Innichenu, tudíž nestíháme vlak. Takže po pár hodinách v městě odjíždíme směr Villach oklikou do Innsbrucku. Cestou klukům viditelně učarovalo Zell am See, takže na příští rok asi budou muset trochu hloub sáhnout do prasátka :-)

Noční rychlá prohlídka Innsbrucku byla sice fajn, ovšem prvotní efekt daleké zajížďky - pokojný noční spánek nevyšel. "Půlnoční expres" do Vídně byl tak nehorázně nacvaklý, že jsme byli rádi, že vůbec sedíme. Sen o volném kupé se rychle rozplynul.

Ráno, velmi ospalé Vídeňské ráno na Hütteldorfu. Nepěkný to konec krásného výletu. Na Südu čeká fretka do Břeclavi - nashledanou přátelé. Za rok zase v Alpách!!!