wz
Salza 2007
aneb komerce dostupuje vrcholu
 

Nahoru ] Rychleby + Orlické hory ] Malá Fatra 1999 ] Alpy - Itálie 2000 ] Rezetaz 2001 ] Nízké Tatry 2002 ] Velká Fatra ]Dolomity 2003 ] Berchtesgaden ] [ Sextenské Dolomity ] Pila 2005 ] Vysoké Tatry ] Arabba 2006 ] Salza 2007 ] Lechtálské Alpy 2007 ] BVOŠ 2008 ]Rila 2008 ]

Blanka, Pala, Zuzka, Tom, Kaktus, Jana, Michal, Horn, David a .... Geodet fotí

Dohodnout se na společné akci je stále těžší. Proto musím ocenit, že se toho Pala se Zuzkou opět ujali a vzali nás někam s sebou. Jejich odvaha je o to větší, že původně mělo jít o čistě vodáckou výpravu. Pro nás suchozemce, kteří jsou schopni bez pohromy sjet maximálně Sázavu v období sucha, to bylo poměrně nelehké rozhodování: Jet, nebo nejet?

Naštěstí, jsme si říkali - vezmeme s sebou ferratové sety a uvidíme. Když si netroufneme na řeku, aspoň vyrazíme do okolních kopců. Osud tomu chtěl, že jsme obě aktivity spojili, snad můžu říci, ke spokojenosti všech.

Proč v podtitulu píšu o komerci? Jednoduchá odpověď: v rámci neustálého upgrade ubytování Jana pronajala chatku v Hinter Wildalpenu. Jednalo se o úžasnou, skvěle zařízenou nemovitost, které nechybělo nic - od kachlových kamen po saunu. Pravda, chybělo DVD, ale to Geodet přivezl z domova.

Pátek. Všech deset (tedy tři auta), se nás setkalo ve Znojmě. Tady jsme v Kauflandu nakoupili týdenní proviant. Zuzka opravila Kaktusovi zcela zdarma auto a tak jsme mohli vyrazit hledat do Vranova nad Dyjí ubytování na tuto noc. Návštěvou místních hospod a pláže jsme vzpomněli na naše minulé zdejší pobyty :-)

Tam jsme nebyleli Tady jsme bohužel bydleli :-(

Sobota. Ráno, velice znaveni, zahájili jsme přesun do Rakouska. Párkrát jsme bloudili, ač nám tomtom jasně ukazoval cestu. Zjevně potěšující byl fakt, že Wildalpen je blízko, ač je to Štýrsko. Ani mě nestačilo být blbě :-)

Paní domu na nás věrně čekala a spolu se svým synem nás hodinu prováděla po chatě - ona německy, on anglicky. Velmi milí lidé. Chata je pravda dostupná pouze autem, jelikož z Wildalpenu do Hinter Wildalpenu a posléze do Hiner Hinter Wildalpenu (náš soukromý název), kde leží je to řádný kus cesty do kopce. Ovšem, jsme plně motorizovaní, nám to nevadí. S vidinou sauny v domě jsme byli ochotni zapomenout, že se zrovna spustil déšť.

obýváček Koupaliště zdarma Osvěžení po sauně

Málem jsme se usaunovali k smrti. Večery se stávají velice nebezpečnými, pokud je s námi Blanka. Musíme hrát hry ... jsme mistři v jízdě vláčku po trati, a umíme i mnohé sofistikovanější :-)

Neděle. Musíme se nejdřív trochu rozkoukat po okolí. V Salze je málo vody. Na rafty to absolutně není. Pala z toho má trauma. Přes večer ale docela napršelo, tak se může trochu zvýšit stav. Nechce se nám nad tím příliš dumat. Jedeme se podívat na placenou "vodopádovou cestu". Jedná se o potok ve svahu Hochkaru. Musí to být super, když není zrovna abnormální sucho :-( Takhle obdivujeme cestu po dřevěných lávkách a výhledy na skoro oschlé skalní stěny.

Začátek vodopádové stezky Skalní brána Tomův skok do Salzy

Jinak je to vcelku zajímavé místo. Potok vyvěrá z jeskyně, kde se voda hromadí průduchy v masivu Hochkaru. Už si nepamatuji, jakpak je hluboká, ale hodně. Dole u silnice pod vysutým mostem je na Salze krásný skokánek a ti odvážní - Tom - můžou skočit do dravé a ledové řeky. My ostatní jsme to zkusili až o den později v neoprenech a bylo to super!

Pondělí. Přes večer zase pršelo. Máme jedinečnou příležitost sjet kousek řeky. Na rafty to sice pořád ještě není, ale pálavy to jistí :-) Blanka s námi bohužel nemůže - ledovou vodu by nezvládla zdravotně - tak ji s bolestí u srdce zanecháváme samotnou. Má alternativní program - trek u chaty :-)

Blančiny alternativní krávy Blančin alternativní vodopád Blančin alternativní trek  

Půjčení lodí nám chvíli trvalo. Stále jsme se nemohli smířit s tím, co nám nabízeli - jsme strašně vybíraví. Možná, že jsme nehorázně vybíraví :-) Ale jelikož a protože jsme byli asi jediní vodáci chtiví vypůjčky lodiček - vcelku nám vyšli vstříc. 

Našim největším omezením byla absence zkušených zadáků. Nakonec jsme se moudře rozhodli, že budeme radši na kánoích po třech, než abychom pokoušeli štěstí. Nevím, jestli nejsem daleko od pravdy,když napíšu, že vybírání a zkoušení výstroje pro nás bylo skoro stejně zábavné jako samotná plavba :-))

Teď sem dám pár fotek nasbíraných v jiných dnech, jelikož při sjíždění řeky jsme nevím proč, nefotili :-)

P1000148.JPG (97681 bytes) P1000150.JPG (102028 bytes) P1000156.JPG (79021 bytes) P1000163.JPG (100636 bytes) P1000142.JPG (99222 bytes) P1000146.JPG (102983 bytes)

Tak tedy - utvořili jsme tři posádky: 1) David, Tom, Kaktus 2) Zuzka, Jana, Pala 3) Michalsky, Geodet, Horn

Bylo to ohromě zábavné, my, tedy posádka č. 3 jsme se udělali hned na prvních peřejích. Vzhledem k tomu, že na jedné straně řeky je kemp s asi tisícem vodáků (zkušených), byla to ohromná sranda. Já jsem byl hlavou dolů a počítal jsem kameny na dně, či co. Ale to byla jen taková malá přivítací koupel. Jinak jsme borci!

Řeka je až do křižovatky u Palfau docela široká. Jsou tam pěkná místa, ale i takoví nýmandi, jako posádka tři to docela bez problémů zvládla. Dokonce u skokánku pod našim známým wasserfallweg jsme radostně skákali do řeky. Sice mě natekla voda pod neopren a začala mě být zima, ovšem nic nemohlo zabránit mojí skvělé náladě. Teda myslel jsem si to. 

Dojeli jsme na křižovatku u Palfau a začali se zodpovědně rozhlížet po kempu, kam pro nás má přijet řidič z půjčovny. Kemp přece není možné přejet, však to známe z Lužnice :-) Pluli jsme dál, řeka přijala pár větších přítoků a koryto se zúžilo na zhruba polovic. 

Prostě začala zábava. Každý, byť malý kamínek na dně, dělal poměrně významný vír. Ale stále jsme byli spokojení. Všechno jsme ustáli a když jsem viděl posádku č. 1 jak najela do víru a obrátila se, poměrně hlučně jsem se smál. Za chvíli, na stejném místě došlo k odplatě. Udělali jsme se taky a jelikož tady není žádný přístupný břeh, museli jsme nalézat za pohybu. Já jsem se vezl v řece dobrých sto metrů, až mě došlo,že jediná cesta je vydrápat se na loď ( i ten nejhloupější nakonec pochopí). 

Už mě nebylo úplně do smíchu. Kemp pořád nikde, ač jsme zkoušeli kdejakou nepravděpodobnou cestu nahoru. Hladina sice už byla o dost klidnější, ale byli jsme dost promrzlí. Naštěstí u břehu seděla Malá mořská víla - Češka, která nám řekla, že nahoře je kemp. Nadšeně jsme vytáhli kánoe do nezanedbatelného kopce a vyhlíželi  řidiče z půjčovny. Teď jsme se teprve dověděli, že jsme poněkud jinde - tři km od soutoku s Ennsem. 

Naštěstí nám řidič nic neříkal a za stejnou taxu nás dovezl domů. Ostatně, byl to taky pěkný ňouma, který neuměl ani přivázat kánoe na vozík.

 Máme skvělé zážitky :-)

Ve Wildalpenu už nás čekala věrná Blanka, která se vyptala na ty nejhorší vodáky ve vsi :-)

Suma sumárum to bylo prima. Jedině Kaktus, který měl děravý neopren, musel cca 3 hod rozmrzat :-))

Večer jsme se pustili do grilování, zapěli jsme a bylo zas dobře.

Úterý. Musíme přece použít naše ferratové sety - jedeme do Eisenerzu. Geodet, Tom a Jana poznávají Blankou včera poznané, tak jedeme pouze Fifinkou a Nissanem.

Parkoviště Náhled Cíl :-)

Abychom se dostali k ferratě, musíme projet celý Eisenerz a pak po úzké silničce vstříc osadě pod Keiserschieldem. Nástup je zpočátku po lesní silnici, potom odbočuje do lesa a začíná poměrně dlouhé stoupání zubačkou k prvním skalám. Už jsme si mysleli, že jsme u cíle, ale cesta se obratně proplétá ve špatně přístupném terénu a zbývá dobrých 20 minut k začátku zajištěné cesty. 

 Výstup První přestávka Začátek ferraty Stěna

Samotnou ferratu nemá smysl popisovat. Snad jen, že neměla nějak extrémně těžká místa, ale zase byla náročná po celou dobu. Tzn. zatím asi to nejtěžší co jsme absolvovali. 

IMG_0637.JPG (244670 bytes) IMG_0640.JPG (227863 bytes) P1000225.JPG (123158 bytes) P1000227.JPG (100140 bytes) P1000228.JPG (106609 bytes) P1000229.JPG (82948 bytes) P1000240.JPG (108933 bytes) P1000247.JPG (113378 bytes) P1000249.JPG (123503 bytes) 

Nahoře jsme se potkali se Zuzkou a Palou, kteří šli po normální cestě. Nepřišla bouřka, tak jsem šťastný a vděčný :-)

Keiserschield 

Na cestu dolů jsme se rozdělili - řidiči a blanka šli k autům, my ostatní zajímavější cestou přímo do Eisenerzu. Spravedlivým trestem nám byl šílený sestup, kdy jsme proklínali onen okamžik, kdy nám čert našeptal, že se máme odpojit od řidičů :-)

nejdřív nádherná procházka:

  IMG_0670.JPG (156192 bytes) IMG_0673.JPG (208043 bytes) IMG_0680.JPG (153144 bytes) 

pak nikdy nekončící sešup po suti a v buši:

IMG_0688.JPG (231650 bytes) P1000215.JPG (106031 bytes) IMG_0691.JPG (134107 bytes) IMG_0696.JPG (248804 bytes)

nakonec úleva u konce cesty :-)

IMG_0705.JPG (212310 bytes)

Cestou zpátky jsme se omluvili svým řidičům a slíbili, že už je nikdy nebudeme zlobit.

Středa. Skupina Honda (Geodet, Tom a Michalsky) se rozloučila co nejdřív a odjela vstříc NEKOMERČNÍMU DOBRODRUŽSTVÍ do Lechtálských Alp :-)

Ostatní museli zaplatit :-)) a někteří aspoň vyrazili ještě na malý výlet k jezírku. 

P1000271.JPG (73277 bytes) P1000282.JPG (89598 bytes) P1000283.JPG (75054 bytes) P1000287.JPG (65191 bytes) P1000293.JPG (98938 bytes) P1000297.JPG (116152 bytes)

THE END

Nějak jsem zapomněl napsat, kdo tu vlastně byl, no samí dobří horalé :-) Vlastně jsou všichni na první fotce, kromě Geodeta.