wz
Malá Fatra 1999
 

Nahoru ] Rychleby + Orlické hory ] Malá Fatra 1999 ] Alpy - Itálie 2000 ] Rezetaz 2001 ] Nízké Tatry 2002 ] Velká Fatra ]Dolomity 2003 ] Berchtesgaden ] Sextenské Dolomity ] Pila 2005 ] Vysoké Tatry ] Arabba 2006 ] Salza 2007 ] Lechtálské Alpy 2007 ] BVOŠ 2008 ]Rila 2008 ]

 

CESTA

... nějakým způsobem jsme se všichni šťastně shledali v R Odra. Pala s Marou nastupovali v Olmiku, já v Přerově a nakonec Horn v Hranicích. Nevyspali jsme se zrovna do růžova a už jsme vystupovali z cikánského expresu v Žilině. Sotva jsme se tu rozhlédli, vyměnili nějaké prachy a už jsme jeli do Kralovan.

Žilina  Soutok Oravy a Váhu

Nevím proč, ale vždycky znovu mě překvapí, jaká je to díra. Nasnídali jsme se u soutoku Oravy a Váhu a poněkud rozlámaní z cesty jsme vyrazili.

 

MALÁ FATRA

Z nádraží v Kralovanech se musí jít kousek po silnici (nebo čekat hodinu na motoráček) na Kralovany - zastávka. Tady už začíná modrá značka na sedlo pod Rozsutcem. 

Každý se snaží sžít se svým batohem. Vůbec se mě zdá, jako bychom se vypravovali s tím, že v základním táboře dostaneme alespoň jednoho erárního oslíka. 

Cesta ubíhá nesmírně pohodově po lesní asfaltce, až jsme z toho trochu znechuceni a očekáváme poctivé stoupání. 

Na planince opouštíme asfaltku a najednou se před námi objevuje Stoh se svým brutálním kolmým stoupáním, které je navíc střední lysinou odkryté až skoro k patě hory, aby strašilo pocestné..... jsme velmi vděční že jdeme na Rozsutec .......

Stoh  Pohled zpět ke Kralovanům

Modrá značka ukazuje své kouzlo - prochází bažinatou loukou plnou kopřiv. Všechny nás plní naděje, že nikdy už nemůžeme mít revma. Začíná brutální stoupání rozbahnělou cestou. Horn nám chvíli vydrží nadávat, že jdeme pomalu, ale nakonec už nečeká a mizí nám na urč. čas z dohledu.

My se plazíme místy po čtyřech, klejeme,  potíme se jak dveře od chlívku, ...... (Já s Palou jsme se s odstupem času a spoustou podobných akcí v horách shodli, že tenhle výstup byl zatím určitě nejhorší v našem životě). Z kopečku nad sedlem se nám zjevil Rozsutec v plné své kráse (dost se podobá Osobité v Roháčích, ale tu jsem nikdy neviděl tak super plasticky).

Velký Rozsutec

Naprosto mrtví jsme se my tři doplazili na sedlo pod Rozsutcem, kde nás čekal netrpělivý Horn. Trochu jsme se divil, kde že je ta chata co ji mám na mapě. Už tu nejsou vidět ani základy, jen terénní nerovnosti. Škoda, že má mapa je 25 let stará .......

Celou dobu jsme nikoho nepotkali. Ani se tomu nedivím. Všichni normální lidi, teda vlastně ani těch dohromady moc nebylo, šli po červené z Terchové. Z této výpravy pochází má averze k jiným značkám než k červené - tedy pokud někde jdu s batohem.

Posilnění řízky z domova se vydáváme na Velký Rozsutec. Batohy jsme nechali dole a pořádáme závod v běhu do vrchu ..... je mi to trapné říkat, kdo vyhrál. Mara s Palou skončili s během ve čtvrtině, já s bídou ve tříčtvrti. Horn dosprintoval až nahoru v rekordním čase. Je tu geniální výhled, sice jen na Fatru, ale stejně geniální.

rozcestí pod rozsutcem

Dole stanuje nějaká skupinka rodičů a dětí. Rozhodujeme se posunout dál do sedla pod Stohem, abych měli zítra lepší startovní podmínky. Večer ohýnek ze suché kleče. Západ slunce nad Rozsutcem. Spát!

 

Ráno je pěkná kosa, ovšem v půjčeném spacáku do -20 C je jako v pokojíčku. Hřeje nás vědomí, že stoupání jsme oddřeli včera a dnes nás čeká pohoda hřebene. To jsme ovšem ještě netušili, co na nás ten Pekelník=Horn chystá!

 

Trochu přemýšlíme jestli bychom přece jenom neměli zajít na Stoh, ale vlastně se nikomu kromě Horna nechce a mu je to samotnému trapné. Tak jdeme po liduprázdném hřebeni na Chleb. Tady díky lanovce turistický provoz houstne. Bufet nic moc, vodu nabíráme na záchodě. Jdeme dál na Velký Kriváň. Potom následuje jeho Malý bratříček, který se nám ovšem zdá díky většímu klesání a stoupání mnohem vyšší než ten Velký.

Horn nás neustále terorizuje. Všechny úseky jdeme skoro za polovinu času, který je na ukazatelích, ale on na nás pořád čeká a nadává. Jsme duševní trosky. Před Suchým vrchem se (Pala, Mara a Já) rozhodujeme použít zkratku (o 1/2 hod), Horn jde normálně. .......  Na spojnici s červenou se vyloženě těšíme - jdeme fakt rychle. Už se vidíme, jak čekáme tak 1/2 hod na Horna. Ovšem když ho vidíme, blížit se k rozcestí jen pár metrů za námi, málem nás klepne ........

Na Chatě pod Suchým mají Gambrinus. Tak zapíjíme žal. Ještě sváča z domova a jdeme do Strečna. Obdivujem hrad, ale nechce se nám platit za fofr most. Tak se rozhlížíme po dobrém místě na noc. U jezírka nad hřbitovem je moc lidí, tak jdeme na louku, z které máme jak na dlani celé údoli. Jíme, sledujeme vlaky, odpočíváme. 

V noci je pořád hrozné vedro. V mém spacáku se nedá spát. Po půlnoci zjišťujeme že středem našeho ležení prochází oblíbená zkratka z vedlejší dědiny, kde zrovna byla nějaká zábava. Když konečně odejdou poslední lidi a teplota jde taky dolů - zůstávají jen komáři a my jsme šťastní jako blechy - začíná pršet. Musíme přes sebe hodit igelity. To je noc!

 

Krásné ráno, obloha zase vymetená ...... Na místním fotbalovém stadionu děláme oheň. Ve Strečně se opravdu nic nedá koupit, zvláště v neděli. Tak se musíme spolehnout na vlastní konzervy. Zkoušíme se vykoupat ve Váhu, ale řeka je moc roztahaná a mělká. Mára se s námi loučí, což je bolestné z dvou důvodů: 1) už jsme jen tři, 2) odjíždí i jediný foťák.  Pá, pá.

Přesunujeme se přes Ružomberok do Spišských Tomašovců. V Ružomberoku jsme s Hornem tak snaživě hledali shop s mlíkem, že nám mezitím ujel vlak. Po cestě jsme se divili, co to tam tak strašně smrdí - byly to Hornovy fusky. 

 

SLOVENSKÝ RÁJ

 V ráji jsme se ocitli, když jsme vystoupili na zastávce Spišské Tomašovce. Tady jsem viděl prvního pracujícího cikána (byl to zřejmě blázen). Tato vesnice má romskou většinu. Ovšem všichni tu mají normální baráky, žádné  slumy jako na Východním Slovensku.

Z vesnice je to kousek k Tomašovskému výhledu (který je opravdu super, ještě lepší než fotkách knížky Československo). Odtud scházíme dolů k Hornádu abychom prošli skvělý Prielom (mimochodem cesta je docela trestuhodně zanedbaná - jaká škoda). Po cestě si Pala vzpomněl, že by nebylo od věci nějak využít 3 kg brambor, které sebou celou cestu vláčel (blázen!!!!!!). Tak jsme udělali oheň a naházeli brambory do popela. Bohužel se kolem nás začali sletovat malí cikánci, tak jsme museli rychle odejít s ještě polosyrovými bramborami :-( 

Chtěli jsme přespat v osadě u Hrabušic, ale je tu kemp a nám se nechce platit. Tak jdeme údolím Suché Belé, pomalu se stmívá. Lezeme po žebřících a ještě stále vidíme, ovšem z krásného kaňonu moc nemáme. Nakonec je úplná tma, brodíme se potokem, kterým vede cesta a rozhodujeme se pro bivak uvnitř kaňonu. Modlíme se aby nezpršelo a nás to nespláchlo někam k Hrabušicím.

 

Dopadlo to dobře. Snídáme a hnedle vyrážíme dál. Včera nám zbývalo málo přes půl hoďky nahoru nad kaňon. .... V hrozném vedru pokračujeme v cestě do Dědinek. Jedeme vláčkem podívat se do Dobšinské ledové jeskyně. Máme super mladou průvodkyni z Prešovské výšky. Zpátky do Dedinek jedeme busem.

 

CESTA DOMŮ

Tady jsem se rozhodl zakotvit - chytil jsem docela slušného vlka, který se mě drží jako klíště už pár dní, stále víc. Kluci přespávají kousek od Dedinek a další den pokračují ve dvou přes všechny "sokoly" a balí to až ve Spišské Nové Vsi.

Já jedu R Horehronec do Bratislavy. Pala mě nasliboval, že jsem tam tak za 4 hod. Pravda je ovšem trochu jiná. Nechal jsem klukům všechny slovenské prachy, s tím že už je nebudu potřebovat. Než jsme dojeli do Banské Bystrice, dopil jsem všechnu vodu a děkoval bohu, že mě spolucestujcící - mladý Slovák pozval na Smedného mnicha do nádražky. Do Bratislavy jsem přijel těsně před jedenáctou. Rozloučil jsem se s borcem, který mě mimo jiné navnadil na Nízké Tatry a půlnočním expresem Saxsonia jsem se dostal o jedné ráno zpátky domů, do Brna.

 

THE END

 P.S. : Aby nedošlo k omylu. My, tedy pokud mohu mluvit za celou skupinu,  Horna máme moc rádi. Je to dobrý kamarád. Naše averze byla pouze chvilková - kdo nezažil, ten to nepochopí. Prostě a dobře, když Hornovi dáme do baťůžku ze 10 cihel - tak s ním zase rádi někam půjdeme :-)

 

Poslední změna: 10.11.2005