wz
Lechtálské Alpy 2007
z Imstu přes kopce a údolí do Landecku
 

Nahoru ] Rychleby + Orlické hory ] Malá Fatra 1999 ] Alpy - Itálie 2000 ] Rezetaz 2001 ] Nízké Tatry 2002 ] Velká Fatra ]Dolomity 2003 ] Berchtesgaden ] Sextenské Dolomity ] Pila 2005 ] Vysoké Tatry ] Arabba 2006 ] Salza 2007 ] Lechtálské Alpy 2007 ] BVOŠ 2008 ]Rila 2008 ]

Inverze v údolí Innu

Pokud hledáme samotu a čistotou, člověkem jen minimálně poznamenanou přírodu, pak jsou Lechtálské Alpy tím "pravým ořechovým". Ukrývají ve svém nitru mnoho hlubokých údolí pod neobyčejně strmými, působivě formovanými štíty ... píše Ivo Petr v průvodci po Rakouských Alpách ...

Petr jeden! Úplně mě dostal ... Lechtálské Alpy to není jenom Parseierspitze. Lechtálské Alpy jsou sen. Sen o zeleni, ostrých štítech, modřínech a samotě. Tento skoro 100 km dlouhý hřeben je tou nejkrásnější horskou výzvou západního Rakouska. ...

ferratka Drischlsteig - první skupina

Hm, nedá se nic dělat ... nebo spíš, s tím budu muset něco dělat ... tak já tam teda pojedu Petře, když to tak nesnesitelně pěkně popisuješ ... Jen jestli máš pravdu!!!

Náročnost: výstup na Parseierspitze - těžká vysokohorská túra, bla, bla, bla, .... Celkové ohodnocení: náročná pro náročné .... kecy, takových známe :-)

Transformovaná skupina :-)

Asi nemám přesvědčovací talent. Drazí kamarádi, s kterými jsem strávil pár krásných dnů na Salze, se na mě vykašlali. Tedy kromě jistot Geodeta s Tomem. Samozřejmě, někteří objektivně nemohli. Jiní měli alespoň solidní výmluvu, ale někteří bývalí zdatní horalé (nechci jmenovat, ale je to Kaktus), už zvládají jen saunu v Hinterhinter Wildalpenu a nezbytný Sázava fest :-)

 

Lechtálské Alpy 1. - 5. 8. 2007

Účastníci: Geodet, Tom, Zdenek, Franta, Staňa, Michal

 

1. 8. 2007

Po dlouhé cestě rakouskými dálnicemi, jsme se dostali do pěkného tyrolského města Imstu. Stihli jsme se i najíst. V centru sice skoro nejde zaparkovat, ale výborná pizza za trochu námahy stojí. Geodet si koupil na výpravu nové hůlky - se starými teď chodí po vycházkách jeho dobrý přítel zloděj :-)

K lanovce na Alpjoch je potřeba se vyšplhat ze středu města extra strmou silničkou, kde snad Geodetovi zafungovalo 4x4 a Honda si vzpomněla, na co vlastně byla vyrobena :-) Každopádně mě sklon přivedl k myšlenkám, jak dokonale musí cestu udržovat v zimně, aby se lyžaři mohli dostat k lanovce ...

V Hochimstu je obrovský parkplatz, zcela zdarma. Pravdou je, že předražená lanovka (11E) vydělává tolik, že si to můžou dovolit :-)

Zas třeba přiznat, že lanovka je báječná. Nejde tu jen o výhledy, které jsou super, ale i psychickou potěchu ušetřených 1200 výškových metrů. Od vrchní stanice lanovky to je cca 1/2 hod po pěkné, místy zajištěné "Drischlsteig" k našemu dnešnímu cíli - Muttekopfhütte.

 Muttekopfhütte

Chata je naprosto úžasná, dokonalá chaloupka přilehlá ke skále, která tvoří její zadní stěnu. Celá je skvěle zrekonstruovaná, prostě radost pohledět, nebo spíš pobýt.

 

2. 8. 2007

Rozhoduji se prožít tuto výpravu v naprosté pohodě, s tím že si dopřeji, co jen hrdlo ráčí. Tom s Geodetem ráno vycházejí s náskokem vstříc sedlu Muttekopfscharte. Já při kafíčku očekávám příchod druhé části skupiny. Měli by přijít hned po deváté hodině - prvním výjezdem lanovky. S přibývajícím časem je mi jasné, že někde nastala potíž (tipuji cenu lanovky).

Trio Staňa, Franta a Zdenek přišli kolem desáté s úsměvy na rtech a touhou po dálkách v očích ... přes jisté zpoždění to vypadá dobře :-)

Po drahné době konečně vyrážíme. Trasa 621 stoupá od chaty poměrně příjemně zužujícím se kamenitým údolím k sedlu. Trochu se kazí počasí, ke konci výstupu je i cesta značně náročnější, ... obé ve mě nebudí dobrý pocity. Potkáváme Toma s Geodetem. Rozhodují se vrátit a vyplnit čas přechodu alternativním programem. Chvíli nevím, co mám dělat. Pak si ale říkám, dobré rozhodnutí, radši včas, než později litovat. Takže pokračujeme jen čtyři :-(

Za rychle se zhoršujícího počasí scházíme skalnatou a místy dost exponovanou stěnou Kübelwände. Cca v první třetině sestupu nás stíhá bouřka. Není to např. v porovnání se zážitky z Grajských Alp nic extrémního, přesto mě není dobře u srdce.

Staňa na Mutekopfscharte Muttekopf po bouřce

Bouřka zase rychle odešla. V krásném údolí využíváme možnosti odpočinku. Různě jsme se popelili po loukách a obdivovali různě zbarvené ovečky až jsme ztratili cestu. Nu nic, je jasné kam vede! Tak jsme se jali nejjednodušší cestou ji dosáhnout ..... a nic. Vyvinulo se z toho asi 2 hod bloudění, na čemž největší zásluhu měla naše všeobecná lenost, nic nedělat.

Nakonec jsem cestu našel a i skupina se za mnou neochotně připojila k výstupu do dalšího sedla. Trochu mě štvalo, že zadní skupina vůbec nepokračovala odpovídajícím tempem, spíš to připomínalo rebelii. Počasí se zase zhoršovalo, tedy jsem se rozhodl nečekat a osobním příkladem ukázat, jak by měli jít :-)

Ovečka, jestli jste to nepoznali :-) Muly v osamění :-D Paseka bez mul a ovcí

Nutno poznamenat, že obtížnost po onom záludném prvním sestupu, se posléze stala opět přijatelnou, typu Malé Fatry. Dá se snadno udržovat poměrně vysoké tempo, zvláště když za zády je další bouřka a přede mnou se v hlubokém údolí skví bělostná chata Hannauer Hütte.

Přicházím akorát s začátkem další bouřky. Na chatě je milá paní, příliš nemluvící shakespearovým jazykem. Ovšem nakonec jsme se domluvili. Volné místo díky Bohu mají.

Dokonce došly i muly. Sice neuměly najít vchod, ale Míša si je z venku vyzvedl :-)

Hannauer Hütte v mlžném oparu Tur domácí Kdepak jsou ty dveře? ....

Ohromně jsem se pobavil se Zdenkem na účet Stani. Standa se svou vrozenou šetřivostí nemohl snést pomyšlení, že by si na chatě něco dal, v čemž mu Zdenek zdatně oponoval. Když přišli na chatu, pil jsem zrovna pivo, Standa se mě ptal kolik stojí, já mu jen odpověděl, že nevím, je to přece jedno. Zdenek mě pak povídal, že se Staňa málem zhroutil :-D

První den byl náročný. Byl dobrým předznamenáním dnů příštích. Ukazuje se, že Lechtálky nejsou až takovou pohodičkou, jak jsem si představoval. V porovnání např. s Dolomity bych k obtížnosti značenými v mapách přidal vždy jeden stupeň nahoru. O to však nejde, všichni zvládáme, což je potěšující a krása těchto skalnatých kopců náročnost bohatě nahrazuje.

 

3. 8. 2007

Dnešní cestu zahajujeme výstupem do dalšího sedla, nebo menšího vrcholu Schneekarle spitze. Na úvod je to slušných 500m převýšení. 400 m pod sedlem stojí Steinseehütte, kde se chvíli snažíme zahřát u polívky. Ani dnes není pěkně. Mrholí, místy drobně prší. Není to žádný liják, ovšem kluzké kameny zdejších strmých cest to mění v dosti nepříjemnou skluzavku.

Dnes jdeme pořád společně. Je tu zase pár zajímavých míst, kvůli kterým tu přece jsme! Původně jsme si dělali zálusk až na Memminger Hütte, ovšem s večerním šerem jsme došli tak akorát na Württemberger Haus.

Franta lezoucí Pohled zpět směr Hannauer h. Steinsee Nadšení kopcolezci :-D Steinsee

Opět se jedná o DAV chatu, což mě velice těší - je levnější než domácí OEAV. Vybavení je trochu spartánštější, ale nevadí. U boudy je nezbytná vodní elektrárna, a potencionální krásný výhled. Ovšem zrovna zase prší.

Místo na chatě je, ani si dost dobře neuvědomuju to štěstí, jelikož jsem nedělal dopředu žádné rezervace.

Württemberger Haus směr údolí Innu Strategická porada starších :-D Komfortní apartmánek :-)

Zítra má být konečně pěkné počasí. Rozhodujeme se vstávat za ranního kuropění a zvládnout celou trasu na Parseier Spitze. Nikdo nic nenamítá, Zdenek poslouchá a nadšeně kýve hlavou, jsem v šoku :-)

 

4. 8. 2007

Ráno nadšeně sledujeme jak nám večer studené držáky na boty skvěle zafungovaly a ty jsou skoro suché :-)

Navíc se stala podivuhodná věc. Milosrdné mraky sestoupily do údolí a nastala nádherná inverze. Připadám si jako v nebi - nahoře trochu vylepšený Olymp, dole nakupené obláčky.

Snídaně před Württemberger Haus Ranní inverze

Z chaty 2220 m .n.m. stoupáme přes Grossberg spitze, na Seescharte, odkud následuje velkolepý sestup na mohutnou náhorní plošinu s více jezery, kde se ukrývá Memminger Hütte, náš včerejší alternativní cíl. K chatě není potřeba scházet, můžeme se z výšky kochat z vrcholků odrážejících se od hladiny zdejších ok.

IMG_0759.JPG (139685 bytes) IMG_0762.JPG (137179 bytes) IMG_0804.JPG (154577 bytes) IMG_0811.JPG (156915 bytes) IMG_0825.JPG (202971 bytes) P8048040.JPG (75106 bytes) P8048050.JPG (74898 bytes)

Opouštíme trasu 601 a přecházíme na Spiehlerweg, což jest  sice dle mapy normální čárkovaná cesta, ovšem podle obtížnosti ferrata. Prvně přecházíme hřebínek oddělující jezernaté údolí od Patroltal. Začíná ještě větší zábava, než jsme čekali :-)

P8048067.JPG (81932 bytes) P8048077.JPG (76757 bytes) P8048082.JPG (81365 bytes) P8048090.JPG (71463 bytes) P8048105.JPG (78580 bytes) P8048118.JPG (74350 bytes)

Následuje stoupání do kamenité a dost exponované stěny Patrol-Sch.J. 2846 m .n.m. Potkáváme tu němce ze Stuttgartu, který si to jen tak vyběhl z údolí (převýšení 1500 m ), dnes na Parseier nepůjde, až zítra a pak zase zpátky a domů :-)  jsem v šoku :-D

P8048127.JPG (84752 bytes) P8048130.JPG (82371 bytes) P8048132.JPG (84687 bytes) P8048145.JPG (84063 bytes) P8048152.JPG (75085 bytes) P8048163.JPG (93050 bytes) P8048171.JPG (73425 bytes) P8048191.JPG (69821 bytes) P8048207.JPG (76099 bytes) P8048208.JPG (72683 bytes) DSCN2405.JPG (62090 bytes) IMG_0814.JPG (123305 bytes) IMG_0821.JPG (123983 bytes) P8048240.JPG (84538 bytes) P8048265.JPG (67353 bytes)

Konečně jsme pod naším cílem - před námi se tyčí Parseier spitze. Mohutná pyramida zvětralého kamene. Je opravdu monumentální. S ledovečkem Grinner představuje úžasnou fotogenickou dvojici. Jsme nadšení. Ne už tak cestou nahoru .... Bojujeme s pochybami, jestli se vyškrábame nahoru, a ještě hůř, jestli pak slezeme zdraví dolů.

No nakonec se do toho pouštíme. Cesta není nikterak zajištěná. Lezeme bez batohů. Zdenek po chvíli uznává, že to nemá cenu a jde dolů. My zdatně postupujeme nahoru, trochu připosraně, ale stále ... Nakonec taky vzáváme, nevidíme pořád konec a bojíme se sestupu.

Parseier Sp. Franta nahoru, Zdenek dolů Franta stojící

Scházíme nad očekávání hladce a až od Zdenka jsme se dozvěděli, že jsme byli kousek pod vrcholem .... Sakra! Hm, tak trochu lekce. Holt jsme si to nezasloužili :-(

Zdenek se zatím na ledovci řádně spálil. Jdeme dolů. Tahle cesta se jmenuje Augsburger Höhenweg - na mapě tečkovaný turistický chodník na klettersteig.de středně těžká ferrata. Tak scházíme po kramlích, už zvyklí na ledacos :-)

Potkáváme zajímavý útvar - odštípnutý balvan ve tvaru krychle je barvami dotvořen na hrací kostku. Nedaleko je na vyvýšeném místě Augsburger hütte. Původně jsme tu chtěli přespat ... kluci chtějí ovšem večerním vlakem domů, tak jdeme všichni.

Zdenál slunící se Augsburger höhenweg

Po dlouhém klesání se dostáváme do Grinsu. Někde se nám povedlo se rozdělit. Franta se Standou šli nějakou únikovkou přímo do Landecku a Já se Zdenkem jsme to vzali přes Grins. Nakonec se kluci přece jenom setkali před jedenáctou v Landecku na nádraží a stihli šťastně noční vlak. Pro ně tedy konec cesty.

Já jsem se jal po tmě hledat příhodné místo k přespání .... a našel jsem opuštěný seník. Je to ubytování s příznivou cenou, ale moc jsem se nevyspal. Všude něco píchalo a stabilita podkladu taky nebyla nejlepší. Rád jsem ráno vstal.

 

5. 8. 2007

Za časného rána jsem se vysoukal ze svého pelechu. Umyl jsem se v místní studánce a pěšky sešel do Landecku. Není vůbec tak pěkný jako Imst. Ale je tu pěkné nádraží a na něm ještě hezčí nádražka. Dal jsem si konečně kafe a čerstvé sladké pečivo. Bylo to jak balzám na moji městskou duši :-)

Můj osobní seník 

V Imstu už na mě čekali gastro-dvd turisté Tom a Geodet s Hondou. Super rychlým přesunem jsme se najednou octli v ČR. Ani mě nestačili pořádně říct, co všechno shlédli :-) Ráno v Grinsu

   

 

THE END