wz
Berchtesgadenské Alpy 2004
 

Nahoru ] Rychleby + Orlické hory ] Malá Fatra 1999 ] Alpy - Itálie 2000 ] Rezetaz 2001 ] Nízké Tatry 2002 ] Velká Fatra ]Dolomity 2003 ] Berchtesgaden ] Sextenské Dolomity ] Pila 2005 ] Vysoké Tatry ] Arabba 2006 ] Salza 2007 ] Lechtálské Alpy 2007 ] BVOŠ 2008 ]Rila 2008 ]

 

Watzmann Kaktusova láska k národním symbolům

Ahoj lidi. Konečně jsem se dostal k tomu něco napsat o letních Berchtesgádenských Alpách. Už si toho sice moc nepamatuju, na druhou stranu alespoň vše vidím jednodušeji a v růžovějších barvách :-)

 

Sponzoři: Zuzka a Luboš

Abych nezapomněl na to nejdůležitější - musím poděkovat hlavním sponzorům naší výpravy a to jsou Zuzka a Luboš. Jejich privát v Berchtesgadenu jsme celý týden obývali a musím říct, že na jejich místě bych nás nejpozděj druhý den vyhodil na dlažbu - tedy dvakrát díky - za pohostinnost a za trpělivost. Při děkování taky nesmím zapomenout na Geodeta, který to všechno: 1) zařídil, 2) odřídil :-)

Herr Martin Nekvinda

 

Ochlastové!!!!!!!!!!!!!!!!!!!7. srpna 2004 tedy ze Svitav vyrazilo 5 lidí: Geodet, Tom, Kaktus, Pala a Zuzka. Společně přes České Budějovice a Solnohrad pět hodin cesty - prý se to dalo, s pár přestávkama, přežít. 

Každopádně večer už strávili s hostitely na Berchtesgadenském bierfestu, takřka zadarmo :-) a prý do mrtva (chudák Tom se musel stydět). Jinak ubytování super v rámci možnosti osmi lidí na jeden pokoj ....  

 

8. srpna 2004 - společný výlet se Zuzkou a Lubošem do ledové jeskyně Schellenberger Eishöhle, no prostě komerce :-) Jediné co si pamatuji z vyprávění je to, že to tam vůbec nebylo špatné, ovšem naše milá skupinka hrubě podcenila ošacení a obutí. Já chudák jsem mezitím cestoval vláčkem směr Salzburg a naivně doufal, že na mě někdo bude v Hallein, jak bylo domluveno, čekat. Nu nic, po blíže nespecifikovaném časovém období jsme se přece jenom shledali. Tak tedy začal i můj pobyt v Berchtesgadenu. 

Sonntag spaziergang Die Ledová jeskynie Herr Martin Nekvinda mit Kamarad Pala Führer schnel!!!!!

 
9. srpna 2004 - zanecháváme komerce, koupili jsme si přece ferratové sety - to musíme nějak využít!!!!!!!!!! Nejjednodušeji v okolí vypadá Hoher Göll, takže to je náš dnešní cíl!

 Herr Tom und Herr Geodet Kehlstein

Tom s Geodetem se rozhodli pro alternativní "trek" na Orlí hnízdo. Tak jdeme jen ve čtyřech.

Asi jsme zrovna dobře nepochopili zdejší autobusový systém. Nastoupili jsme do špatné linky, takže po chvíli musíme vysednout, abychom hodinu čekali na další autobus. Navíc cesta autobusem se tady dost prodraží - ceny služeb jsou v Německu dost vysoké :-(

 Horolezecký tým Pala - lezec

Bus nás vysadil poblíž Göllhäusl odkud vychází málo frekventovaná trasa 457. Cesta prvně dost stoupá údolím Alpeltal. 

Hned u prvních řetězu zastavujeme, abychom navlékli ferratové sety - ovšem po pár metrech nás to přestává bavit. Pravda je, že nám to soukání dalo dost práce, tedy radši pokračujeme v úvazcích - protože někde tu přece ty nebezpečné a těžké úseky musí být! 

Po prvním stoupání začíná vcelku nudná kamenná poušť. Tady potkáváme nějaké německé důchodce v obutí, jež připomíná mokasíny. Když nás vídí v plné polní - nemůžou se ubránit smíchu a poučí nás, že tady úvazky vážně nepotřebujeme. 

Po této lekci Zuzka s Palou nějak ztratili motivaci k pokračování a vrací se do Berchtesgadenu. Dále už jen Kaktus a Já. Cesta až na Kleine Archenkopf, to je monotónní skákání z kamene na kámen. Konečně tady na hřebení se otvírají lepší pohledy. Na Hoher Göll (2522 m.n.m.) je to už kousek.

 Vrcholové družstvo Kl. Archenkopf

 Vééliký ledovec Hoher Göll

Druhá strana kopce je už o dost hezčí. Teď taky začíná nejlepší část cesty - feratka na Kehlstein. Sice tady taky není důvod k použítí úvazků, ale přece jenom ...

 Cesta z H. Göll na Kehlstein

Už na Hoher Göll nám dochází voda, což je tady dost velký problém. Všechny naše naděje se upínají na Kehlstein, kromě pramene na mapě je tam samozřejmě hospoda :-)

Nu dopadli jsme dost špatně - pramen jsem nenašli a hopoda byla už zavřená - málem jsme lekli žízní. Museli jsme jít celou cestu až k Schifferer Hütte, poblíž které jsme našli pramen. 

Hoher Göll

Nad H. Göll zapadalo slunce a my jsme ještě trčeli pěkných pár kilometrů od Berchtesgadenu. Naštěstí skvělý stop nás za chvíli hodil přímo k hotelu :-)

 
10. srpna 2004 - oddychový den - výlet na Königssee. První dojem utváří místní parkoviště velikostí hodné tak tří hypermarketů. Z parkoviště vede ulička krásných dřevěnic plná suvenýrů, pelargonie v oknech a tak. Mezi tím totální lidská zácpa. Všichni se cpou na parníčky, tak jsme nechali je vyzkoušet Geodetem a Tomem a ve čtyřech jsme si půjčili dvouveslici.

Zuzka nám po cestě uvařila na kempingazu oběd, prostě idylka na jezeře :-)

 Přístav Sv. Bartoloměj někdo vesluje někdo se veze

 
11. srpna 2004 - společná akce - výšlap na Watzmann. Tento kopec nad Berchtesgadenem, to je něco jako Byšovka ve Zlatých horách - když už jednou člověk ve městě je, byla by ostuda aby se na místní dominantu nepodíval.

Večery při víně Asi 5:30 ráno - brečka :-(

Tak se dnes stala věc nevídaná: ve čtyři ráno mě někdo začal budit :-( Pořád jsem nemohl uvěřit, že to všichni myslí vážně. Tehdy jsem pochopil, že Tom s Geodetem se celou dobu chytrolínsky šetřili aby se mohli ukázat na pořádném kopci. Zuzka s Palou jakbysmet!

Auto jsme nechali na parkovišti pod Wimbachklamm. Za tmy jsme dole ještě posnídali a začali pomalu stoupat po trase č. 441 k Watzmannhausu. Až k této chatě vede idylická cestička - sem tam paseka + kráva, no prostě Alpy :-) Všichni se drží velice statečně, tempo více než dostatečné.

Watzmann haus Poslední přestávka před vrcholem

U Watzmanhausu dáváme svačinkovou zastávku, je tady krásnej výhled. Kdyby nás Zuzka meteoroložka pořád nehnala dál, bylo by to v pohodě. Jenomže prý bude bouřka, takže musíme valit :-)  Cesta se stává stále zajímavější. Je to taková zubatka, připomíná mě to cestu na Tofanu di Rosses. Geodet fotí skoro na každém metru - ještě že má omezenou kapacitu!

Huráá, jsme na Hocheck, 2651 m.n.m!!!!!! A to všichni společně, nikdo se neobrátil v půli cesty :-) Je tu taková roztomilá budka pro nouzové přespání a jinak žádné velké místo. Počasí už není zrovna ideální, Zuzka tedy může šturmovat k ústupu. Chudák Pala to těžce nese, nebyla mu povolena ani půlhodinka na Mittelspitze - nejvyšší vrchol :-)

Hoch Eck Geodet - horolezec Zuzula - dokonce ani ona nejde na ferratu My jdeme na ferratu ..... 

S Kaktusem se rozhodujme, že půjdeme pokračující ferratu, jako již tolikrát, sami dva. Ostatní se vrací - jako již tolikrát :-)

Táák to je jiná věc, tato ferrata je těžší než naše předchozí ke Kehlsteinu. Kameny jsou uhlazené a kloužou, řetězy a úchyty v podstatně omezenějším množství. Škoda jen počasí - oblačnost zakrývala velkou část výhledů.

začátek ferraty Mittelspitze cesta k jižnímu vrcholu  

Mittelspitze je takový kousek, že nás to rázem pozitivně naladilo. Drzí ptáci žebrající o kousek chleba - jsou tak fotogeničtí, vydrželi bychom tady klidně do večera. Bohužel čas rychle utíká, musíme pokračovat na Südspitze. Teď už nás přestává bavit fotit, protože fakt musíme dávat pozor a oblačnost pořád stoupá .... a hřeben nemá konce. Pořád si říkáme, že ten kopec už to musí být!

SüdspitzeKonečně, přece jenom jsme dorazili k vrcholovému kříži Südspitze. Překvapení - na vrcholové knize je vyražena vyšší nadmořská výška než má Mittesp., což podle mapy není pravda :-)   Máme takovou radost, že si skoro neuvědomujeme, jaká štreka nás ještě čeká.

 

poslední sestupNicméně víc už nemůžeme otálet, máme před sebou cca 2300 m klesání k chatě Wimbachgriesh. Rychle pokračujeme k Schönfeld Spitze, kde již začíná poprchávat. Žádný liják, ale kameny se stejně po chvilce podobají skluzavce. Sestup je za této situace neskutečně zdlouhavý. Myslím, že se nám oběma ulevilo, když jsme slezli poslední stěnu (ta už vůbec není jištěná lanem).

Zbývající cesta k Wimbachgriesh. se uždocela Zbývající sestup do údolí po travičce se už dá jít i za deště. Na chatě dáváme polívku (čekáme na ni půl hoďky) a vydáváme se na poslední úsek cesty - trasa č. 421 údolím řeky Wimbach.

Počasí se zase zlepšilo, můžeme sundat pláštěnky, obdivovat Hochkalter a ostatní kopečky. Řeka se chová poněkud divně - takřka 2/3 délky údolí teče pod nánosem kamení a vynořuje se, v mlze, až ke konci aby se za chvíli rozplynula ve větší řece .......

konečně jsme v údolí vývěra potoka Wimbachklam  

Celý okruh K+MV údolí na nás přichází únava - přece jenom jsme přes 12 hodin na cestě. Procházíme večer již volně přístupný (a nádherný) kaňon Wimbachklam. A už nás na parkovišti čeká Tom s Geodetem - ani neví jak je rádi vidíme!

 

12. srpna 2004 - jdeme do Watzmann Therme - vcelku nuda, než jsme začali hrát volejbal a všichni se spálili :-) Odpoledne společné Salzbergwerk v Berchtesgadenu za nehorázných 11 Euro - solné doly už na nějako dobu nemusím. Nebýt trapasu, když se Geodet pokusil ofotit na digitál fotky které se tam prodávaly a paní ho přitom chytila, by nebyla ani žádná zábava.

 náměstí v Berchtes. Solný důl - permoníci

 

13. srpna  2004 - poslední den v Berchtesgadenu. Pala a Zuzka šli za Hitlerem na Kehlstein, protože tam ostudy jediní nebyli. No a my ostatní jsme vyrazili na Jenner, výhlídkový kopec nad Königssee.

Geodetovi jsme naprosto skazili plány, protože zůstal sám s myšlenkou jet na Jenner za 11 Euro lanovkou :-) Tak musel spolknout porážku a šlapat s náma - myslím že se mu to nakonec líbilo (ovšem lanovka, lanovečka - jak tam smutně jezdí prázdná, sama samotinká).

Jenner

Reklamní letáky vůbec nezklamaly - panoramatické výhledy úplně geniální, navíc je skvělé počasí - co víc si přát. Dáváme rozlučkový oběd na Jenneru od českých číšníků, ovšem za eura. Jo, pěknej konec dovolené.

 

14. srpna 2004 - ráno už jen krátké rozloučení s hostileli a už v šesti geodetovou oktávkou míříme k Salzburku. Odtud pokračuju už sám vláčkem přes Vídeň domů.

 

THE END

Poslední změny: 29.08.2007