wz
   
Dolomity - Arabba 2006
 
 

Nahoru ] Rychleby + Orlické hory ] Malá Fatra 1999 ] Alpy - Itálie 2000 ] Rezetaz 2001 ] Nízké Tatry 2002 ] Velká Fatra ]Dolomity 2003 ] Berchtesgaden ] Sextenské Dolomity ] Pila 2005 ] Vysoké Tatry ] Arabba 2006 ] Salza 2007 ] Lechtálské Alpy 2007 ] BVOŠ 2008 ]Rila 2008 ]

 

česká fontánka v Corvaře

Sraz v Brně u Teska byl stanoven na 7:30 1. 7. 2006. Horn se natolik nemohl dočkat, že nás o den dřív otravoval telefonáty, kdeže jsme, že už čeká na parkovišti a my nikde. Jest to důkazem, že dovolenou potřebujeme a velmi se na ni těšíme J

Tedy první červencový den, poznamenaný nástupem bodového systému na českých silnicích jsme se v Brně setkali v sestavě: Geodet + Lucka + Béďa + Blanka + Horn = Honda CRV a Kaktus + Michalsky + Zuzka + Pala = Dacia Logan.

Cesta poklidná, přes Vídeň, Štýrský Hradec, Villach a Lienz. Myslím, že nic zaznamenáníhodného se během cesty nestalo. Posádka B poslouchala celou dobu Cimrmany. Posádka A kromě Geodeta spala, a tak nás Geo pořád otravoval samomluvou do vysílačky, aby neusnul.

Do Arabby jsme přijeli po sedmé večer, ovšem Mr. Katja /Geodetova přezdívka paní domácí/ nám zanechala v infocentru manžela, který nám naštěstí dal klíče od apartmánů.

pohoda na balkóně mapka oblasti

Ubytování: komerce pro čtyři, pohoda pro osm, nic moc pro devět. Nu, chvíli jsme se nemohli pohodnout, potom ale singls jako vždy kapitulovali a v menší kuchyni jsme se mačkali ve třech. Jinak tu není tak krásná lodžie jako v Pile s výhledem na Mt. Blank, ale taky to jde.

 

 

NEDĚLE

 Ferrta delle Trincee - podle průvodce - my jsme šli z druhé strany

Díky předpovědi počasí, která slibuje od poloviny týdne bouřky nemá smysl vyčkávat. Je třeba zkusit, jak na tom jsme - Via Ferrata delle Trincee – vychází se přímo z domu.

 V sezóně lze použít lanovku, která ušetří cca 900 m stoupání, ovšem sezóna tady začíná až zhruba za týden L

 Ráno nás ve vesnici šokoval jakýsi cyklistický závod. Tolik kol jsem v životě neviděl. Celou cestu nahoru jsme viděli další a další, vůbec to nemělo konce.

 Od horní stanice lanovky už je to kousek k začátku ferraty. Tady se tvoří menší fronty, jelikož začátek je opravdu nejtěžší. Je to asi třicet metrů poměrně kolmé skály zajištěné jen jedním lanem. Pokud má člověk krátké nožky a nemá sílu v rukou je to docela potíž.

Dost lidí tento úsek obchází po normální cestě a pokračují až v druhé třetině ferraty, což je případ Geodeta a Zuzky s Palou. Jinak bych řekl, že nám to všem šlo docela prima a bez problémů.

Trincee je zrádná ferrata - Geodet s tržnou ranou

 Nakonec se projde přes tibetský mostek, tunýlek a už jsme na konci ferraty. Je tady krásný bivak, ovšem nejvíc tu do očí praští obrovské dělo z první světové války. Člověk nechápe, jak to sem mohli dostat.

Cesta dolů už je naprostá pohoda. Jdeme kolem dvou skupin šimlů a pak po sjezdovkách do Arraby.

 

PONDĚLÍ

kocour v botách

Trochu odpočíváme. Skupina A se se prochází pod Piz de Boe, my jsme vyjeli na Passo Pordoi k památníku padlých německých vojáků. Jsme kousek od začátku ferraty, takže trochu koukáme co nás zítra čeká. Odpoledne chceme zasvětit čvachtání na bazénu v Canazei, bohužel tam je v pondělí zavřeno. Znamená to, že necelých 60 serpentýn mezi Canazei a Arrabou překonáváme zbytečně.

 

ÚTERÝ

Via Attrezzata al Piz Boé „Cesare Piazzetta“ V knížce nejhezčí ferraty je napsáno pod fotkou začátku ferraty něco v tom smyslu, že tuto stěnu si vybere každý, většina ovšem jen k obdivným pohledům.

 Je pravda, první padesátimetrový úsek budí úctu. Rozdělujeme se na dvě skupiny a nahoru jdeme: Horn, Kaktus, Blanka, Lucka, Béďa a Já. Ostatní jdou po normální cestě.

 Dost nás znervózňuje, že před námi je na stěně asi 15 malých dětí s dvěma průvodci, kteří je mají navázané na sobě. Vzhledem k tomu, že loni Béďa podle svých slov sice s virózou, ovšem stejně měl co dělat, nám připadá dost nezodpovědné vzít na jednu z nejtěžších ferrat v Dolomitech děti. Navíc tahle ferrata je dost o výdrži a odpoledne má být bouřka. Prostě se nám to nelíbí. Naštěstí nás děti se nechají na prvním vhodném místě předběhnout.

Je tu pár opravdu pěkných míst sice kratších než úvodní stěna, ale mě se zdají těžší. Je tu krásný malý tibetský most s kovovými šprušlemi  - Lucce se tento úsek příliš nelíbí J

 Závěr kopce už není jištěný, jde se po suťovisku, místy po zbytcích sněhu. V pohodové chatce na vrcholu jsme se setkali se zbytkem zbytku naší skupiny. Tady nahoře panuje mnohem větší provoz, přece jenom jde o „nejdostupnější třítisícovku Dolomitů“.

 Dost brzo jdeme dolů, mraky se kupí …. Horní stanice lanovky na Sass Pordoi je nádherné vyhlídkové místo. Kousek vedle je taková místní „Pravčická brána“. Jízda lanovkou je drahá, ovšem super.

 

 Jedeme se vykoupat do Canazei, čímž se vyčerpáme ještě mnohem víc než dnešní ferratou.

Canazei

 

STŘEDA

Rozhodujeme se jít na Lagazuoi. Já s Geodetem, Palou a Zuzkou jsme tu byli před léty s plnou polní a tak si dnes chceme užít zdejší tunelovou ferratou. Tady by bouřka neměla příliš škodit.

Z parkoviště na Passo Falzarego jdeme po normální jenom místy zajištěné cestě nahoru.

Vycházíme na hřebeni, kde se otvírá pohled na skupinu Fanes s Via ferrata Tomaselli a Tofany. Pod námi je údolí ve kterém jsme před třemi lety zažili nejkrásnější večer a nejhorší noc v Dolomitech. Zvláště jsme vzomínali jak jsme se tehdy s batohy vyškrábali nahoru a obdivovali ty borce, co chodili s jištěním z cesty co jsme přišli teď my. To jsou ti „ferratisti“, to jsou borci! Hmm, tehdy s batohem to bylo 100x těžší než teď J

 Lagazuoi, to je klasika, nádherný výhled. Po chvíli kochání jdeme na ferratu. Zas se horší počasí, tak spěcháme abychom se schovali do chodeb. Místo toho jsme přešli to správné místo a došli až do sedla pod Lagazuoi. Už jen v sestavě Pala, Zuzka, Kaktus, Horn, Blanka a Já se vracíme zpátky nahoru. Objevujeme přístup do chodeb, který je ovšem uzavřený. Musíme jít druhým, který se nám moc nelíbil. Přece jenom akorát se začátkem bouřky vstupujeme do štoly.

 Nevím jestli má právo se vůbec nazývat ferratou – je to prostě chodba se schody, místy strmější. Nezbytné jsou svítilny a beliny. Určitě to ale stojí za to a je to superzajímavé.

 

 Jak se blížíme konci chodby, skončila i ta nejhorší bouřka a my můžeme v pohodě s druhou částí skupiny sejít k autům.

 Po cestě zpátky do Arraby začlo strašně lít, v jednom místě bahno skoro zatarasilo silnici. Jsme rádi, že nám to akorát vyšlo.

  

ČTVRTEK

 

Dnešek má být nejhorší počasí, tzn. vhodný odpočinkový den. Jedeme se podívat do Corvary. První posádka jde na jakýsi kopeček s vysílačem nad Corvarou, my jedeme na Grödner, podívat se na ferratu. Kolem se sice honí bouřkové mraky, ovšem Horn jenž má jediný úvazek jde na ferratu. My jsme ho kousek doprovodili bez jištění a pak hurá do města za komercí J

 V Corvaře nás nejvíc zaujala lezecká stěna, tak jsme si dvě hodiny hráli. Po poledni začalo pršet a bouřit, Horn stále nahoře. Naštěstí to přežil. První skupina ho bere domů.

  

PÁTEK

Finančníci Pisciadusteig

Dnes má být bouřka od jedné hodiny. Posádka A se přesto rozhodla jít na Ferratu dei Finanzieri. Nevím, považuju to za příliš velký risk. Nemíním zažít pro nic za nic další velkou bouřku na ferratě. Posádka B jde na Pisciadusteig – Via ferrata Brigata Tridentina, která je časově i fyzicky méně obtížná.

 Pala s virózou zůstal doma, tak jdeme jen Kaktus, Zuzka a Já. Přes špatnou předpověď je na začátku ohromné mraveniště lidí, hrůza. Snažíme se jich co nejvíc na vhodných místech předběhnout.

 Ferrata je skvěle zajištěná, tzn. i přes hodně strmé úseky je ohodnocená jako červená a zvládne ji skoro každý. U vodopádu předbíháme asi třicet lidí a dostáváme se tak z největšího chumlu lidí.

 Čím blíž Pisciaduhütte tím horší počasí. Malý déšť přečkáváme na chatě. Prodávají tady víno levnější než v Arrabě, ovšem je to hnusný krabičák a nedá se to pít. Cesta dolů je super, místy zajištěná lanem. Trochu se klouzáme po sněhových splazech a jsme dole.

 Druhé skupině přálo štěstí a v pohodě prošla „finančníky“. Poslední den se prostě vydařil. Je čas rozloučit se s Arrabou.

  

 

SOBOTA

Přes Cortinu, Misurnu, Lienz, Villach, Wien do Brna. Až na několik přívalových dešťů v pohodě.

 

 

THE END