wz
Alpy - Itálie 2000
 

Nahoru ] Rychleby + Orlické hory ] Malá Fatra 1999 ] Alpy - Itálie 2000 ] Rezetaz 2001 ] Nízké Tatry 2002 ] Velká Fatra ]Dolomity 2003 ] Berchtesgaden ] Sextenské Dolomity ] Pila 2005 ] Vysoké Tatry ] Arabba 2006 ] Salza 2007 ] Lechtálské Alpy 2007 ] BVOŠ 2008 ]Rila 2008 ]

 

Směr Švýcarsko Col du Grand St. Bernard

 

Jó, to tehdá ještě Pala nebyl úplná kotva. 19. 6. 2000 v půli zkouškového jsme se sbalili a vyrazili jsme na trek do Itálie. Vybrali jsme si náhodně první přístupnou třítisícovku, kterou jsme našli v Kompasu oblasti Mt. Blanc   /cca 1 MB/. Cíl cesty je jasný - dobudeme Mt. Fallere :-) 

 

Sotva jsme přejeli hranice Pala má tradiční problémy s pasem - vyplňuje test k prokázání svého češství  ... pár km před Vídní, za vydatné pomoci spolucestujícího čechorakušana má opět pas. Docela správný chlapík, jel někam za Feldkirch, takže jsme s ním vykecávali až do Innsbrucku. Odtud už jedeme půlnočním rychlíkem do Bologne (pro změnu jedeme se Slovákem, který maká v Meranu). 

 20. 6.  Ve 4 ráno vystupujeme v Bologni a přes Milano a Chiavesso se přesunujeme do Aosty. Pala si prohlíží město, zatímco já odevzdaně čekám na nádraží s batohy. Fau pax - nechali jsme si ujet vlak! To se mi v životě nestalo. Zkoušíme vypátrat autobusové spojení do Svatobernardského průsmyku (alternativní trasa) - podařilo se, ale pro nás je to moc drahé).  Do Sarre (600 m.n.m.) přijíždíme motoráčkem až v poledne.

 

Aosta - Řím AlpÚdolí Aosty

O nějaký ten rok později, na výletě s tátou jsem měl možnost si Aostu osobně prohlídnout a musím říct, že na mě udělala skvělý dojem.  Někde jsem se dočetl, že Aostě se říká Řím Alp - nemám, co bych k tomu dodal.

 

 

zastávka SarreV Sarre začínáme výstup na Monte Fallere. Start je pěkně ostrý, než se vydrápeme po značce k Ville sur Sarre, máme dost. Slunce praží jako by nás chtělo upéct zaživa - neumím si to tu představit v červenci. Párkrát jsme se ztratili a začínáme pochybovat o dokonalosti značení cest v Alpách.  

Od Villy pokračuje už lepší stezka a u samoty Touraz se značka napojuje na lesní silničku, po které se jde úplně nádherně.

Procházíme kolem Bella France, která se nám z údolí zdála zcela nedosažitálná,  ztrácíme značku (ono je otázkou, jestli tam vůbec nějaká je) a nacházíme ji až po  hodinovém plazení po čtyřech jalovcovým křovím u opuštěného statku Malý Morgoš (Morgnoz).

     všude samý jalovec    

Do tmy stačíme dojít na statek Velký Morgoš (Chaz de Morgnoz – 2201 m.n.m.), postavit stan, obdivovat západ slunce nad Grand Paradiso, ………… a za romantického cinkání zvonců všudypřítomných kravek usínáme.

Chaz de Morgnoz a Mt. Pace   Ráno pod Mt. Fallere

 

21. 6. brzy ráno super výhled na skupinu G. Paradiso. Loučíme se s kravkami a jdeme. Značení je už lepší, navíc orientaci pomáhají dost časté kachny. Cesta dnes značená jako těžší (steep hiking trail) se nám zdá rozhodně pohodovější než včera – nikdy nevěř Kompasu!

 

Pala a "firnový svah"

Zubatkou šplháme přes sněhové jazyky nahoru, na naprosto zvětralý vrchol Mte Fallere.   Je neskutečně krásně, trochu fouká větřík - prostě pohoda. Obdivujeme sami sebe, jaký strategický vrchol jsme si to vybrali. Mt. Fallere je takovou rozhlednou Aosty - nejvyšší kopeček z těch malých v podhůří, obklopený věncem čtyřtisícovek.

 

Pod dohledem panenky Marie se zapisujeme do vrcholové knížky – jsme tu první po 6-ti měsících – věru nefrekventovaný vrchol. Nemůžeme se vynadívat na všechny ty bílé vrcholky, je to prostě geniální. Bohužel se zvedá vítr, tak jen něco narychlo kuchtíme a  jdeme zpátky dolů.

Vitana vaří za Vás   "lyžařská trať" podle Kompasu   reklama na Loop

 

Na sestupu poznáváme místní faunu - terénkozy, nepřátelského červeného hádka a hvízdající svištíky. Zpátky jdeme po druhé straně Becca France až do Combelinu a potom po silnici pod Ville sur Sarre (1212m.n.m.) – necítím nohy. Nedá se tu spát – je šílené vedro.

Pala a Gran Paradiso  térén kozy - velmi, velmi vzácné!!!!!!

 

Pallazzo Realle

22.6. ráno dáváme sbohem Alpám. Nevyspaní běžíme do Sarre na vlak, jedeme do Turína. Procházka po městě s plnou polní mě nenaplňuje příliš nadšením, ale Pala by si radši nechal koleno vrtat než pustit nějakou tu liru za úschovnu. Pár hodin tady popocházíme ale už se spíš vidíme vyvalení u moře na Sardinii. Chvíli po poledni odjíždíme přes Janov do Civitavechie, odkud odjíždějí trajekty na Sardinii.

Sarre
 

Bohužel, přilepila se na nás smůla – když jsme se radostně valili do přístavu, běžela už naprosti tetina, která brebentila, že trajekt je „kaput“. Tomu jsme z italštiny porozumněli i my a po zvážení všech pro a proti jsme se rozhodli vymněnit Sardinii za Sicilii. Se stmíváním jsme vyrazili do Říma abychom stihli poslední vlak na Sicílii.

 

Pala u "svého trajektu" v Reggiu

23.6. Ráno v Messině se Palovi asi nelíbí, tedy jedeme zpátky na pevninu. Palíkovi se natolik zalíbil rychlotrajekt, že si usmyslel  jet do Reggia jen a jen s ním. Pánové zlí lodní štiplístci nás nechtěli pustit zadarmo, ale Palovy nářky jsou mnohem horší než nadávky námořníků, takže se mi je nakonec podařilo přesvědčit :-)

Messinský záliv

 

Loďka se s námi tak kymácela, že jsem s láskou vzpomínal na starý rezavý trajekt. Máme možnost sledovat nějaký starý italský film - za deset minut se tam stačili 20x pohádat a 20x udobřit. Za chvíli jsme v Reggiu di Calabria a je nám líto, že jsme neviděli pointu.

Regio v neděli je správně ospalé jihoitalské město - nic tu nejde sehnat. Všichni jsou v kostele, nebo doma. Vyrazil jsem nakoupit nějaké to ovoce na trh, ale přes hodinu mě trvalo než jsem narazil na první stánek. Pala měl za úkol uvařit oběd - čočku. Šel na to opravdu vědecky - přizval na poradu čínské turisty - po mém návratu, za hodinu, byla po celém nádraží samá čočka, Pala měl dva ešusy plné polouvařené luštěniny a všude kolem vděčné diváky :-) 

Nu, ujel nám vlak, protože jsme se nebyli schopni sbalit. Nakonec jsme aspoň objevili naprosto geniální rychlík z Reggia až do Bolzana, což je bratru přes celý Apeninský poloostrov a rozhodli jsme se přesunout zpátky do Alp.

 

24. 6. – Ráno, nádherně vyspaní jsme se probudili o víc než tisíc kilometrů dál v hlavním městě Jižních Tyrol - Bolzanu. Jedeme se podívat do Merana - trať prochází úžasným úzkým údolím, mezi dvoutisícovými kopci a pěstuje se tu vše: od zeleniny po víno, trochu to nechápu - vždyť je to jako v podhůří Krkonoš. No asi klima je trochu víc přímořské.

Vahrner SeePřesouváme se pomalu k Brennerskému průsmyku, když tu z vlaku vidíme nádherné jezírko, které nás po týdnu bez vody mimořádně přitahuje. - Vystupujeme v malé vesničce nedaleko Brixenu a koupeme se v jezírku. Má své jméno, Vahner See – je z těch studenějších, dá se v něm vydržet zhruba ½ minuty. Pala se do něj nerozvážně vrhnul a málem ho kleplo. Koupání se nekoná!

 

Jedeme překrásnou horskou tratí z Fortezzy přes Toblach a Lienzské Dolomity do Spittalu a odtud skrz Taury až do Salzburgu.

Už bychom jeli i domů, ovšem do Vídně nám dnes už nic nejede.  Tak vymýšlíme noční prohlídku města – oba dva jsme v Salzburku ještě nebyli, tak nadšeně bloudíme osvětsleným městem přes všechny uličky, náměstí až po vyhlídky - super. Bohužel po půlnoci pan starosta zhasl, zavládla tma, přihnal se déšť. Potom se nám to tak skvělé už nezdálo, ......

25.6. …Po ranní polívčičce na nádraží jedeme do Vídně. V Břeclavi se loučíme – Pala EC do Ostravy, já OS do Brna.

THE END

 

Poslední změna: 29.08.2007